Stíny
Skloňován klonem svým, dělám,
že neslyším, pádem sedmým.
S kým v život se pouštím, tam cesty jsou klikaté,
čím to, že pocit mám, jak stál bych u zubaté.
Rád žil bych bez svého klonu,
bez mobilního telefonu,
sundávám z lampy tlustou clonu,
utíkám za oponu.
Jen škvírkou se zpětně dívám na tu ženu,
co pustila uzdu mámu klonu, ne nechci,
díky za poklonu.
Duše
Tak mocným člověk zdá se být,
a přitom jádro jeho tak zranitelné je.
Schránku svou časem mohu odložit,
duší však - tu asi ne.
Právě ta duše, ta energie v těle skrytá,
je pulsujícím strojem.
Síla, která v mém těle zmítá
a jež myšlenka je jejím zdrojem.
Windows 7
V odlesku hladiny rybníka,
mihla se postava úředníka.
Poklekl na břehu u vrby,
usmál se, do vody vycenil zuby.
I ty vodo poklidná jsi,
co skrýváš v útrobách si.
Roztáhnul paže úředník,
své tělo rozplácl o rybník.
I ty vodo poklidná jsi,
šeptá si vítr čechrajíc dítěti vlasy.
Dítě si hraje na břehu rybníka,
marně vyhlíží svého tatínka.